1· Etapa

1973-1977

Kapela se začala formovat někdy okolo roku 1973, když byli členové ještě studenti Gymnasia Botičská v Praze 2. První se asi začali sehrávat Martin s Bédou, jednak při zpěvánkách doprovázených kytarami na různých brigádách a mejdanech a pak také, když se snažili dle ofocených not doma naučit některé známé hity, jako např. píseň Indolence od skupiny The Matadors, kterou kapela s vlastním textem a upravenou hudbou hraje dodnes.

Béda měl průpravu z dětství z nemilovaných hodin na klavír a ze základní školy, kde již muzicíroval se spolužákem Čendou Voráčkem a Martin od 11 ti let příležitostně hrál se svými dvěma bratranci, kteří mu také ukázali první akordy na kytaru.

Velký ohlas u spolužáků měla skladba Thank You od Led Zeppelin, kterou hráli Béda a Martin na 2 kytary a to nejlépe v sedě na opěradle lavičky v parčíku ve Vratislavově ulici na Vyšehradě.

I několik dalších spolužáků bylo hudebně nadaných a tak se začínala dávat dohromady skupinka nadšenců. Martin Kleček se od svých přátel učil hrát na bicí a rovněž Honza Prokop se snažil hudebně zapojit.

Širší parta ze třídy již tradičně jezdila během jarních prázdnin na chalupu ke spolužákovi Honzovi Prokopovi do Bílého Kostelce a tak bylo jen přirozené, že s sebou vezli kytary a po večerech se hrálo.

V té době se také projevil talent Tomáše Čulíka, který měl nejhbitější prsty na kytaře a tak začal hrát sólové party. Tomáš již na základní škole působil v kapele The Aceton, která ve složení kytara, klavír, buben, foukací harmonika hrála hlavně skladby Olympicu, ale též skladbu Barbara Ann od The Beach Boys, která byla ve své době velkým hitem .

Pro partu z Botičské, tak jako pro většinu jejich vrstevníků, byly vzory muzikantů a oblíbená hudba původem z českého bigbítu: Matadors, Flamengo, Blue Effect, Olympic a ze zahraničí: Beatles, Uriah Heep, Deep Purple, Led Zeppelin a Black Sabbath. S vyjímkou Beatles, kteří byli starší, to byli muzikanti asi o 10 let starší. Pod vlivem českého bigbítu a světového rocku se kapela začala v rámci svých možností pomalu elektrifikovat.

Kapela hrála ve složení Béda - kapelník, baskytara, zpěv, Tomáš - kytara a příležitostná recitace a Martin - kytara a zpěv. Na postu bubeníka se střídali Martin Kleček a Honza Prokop.

Vlivem elektrifikace nastal další problém a to bylo místo, kde zkoušet. Tento styl hudby už nešel praktikovat v parku na lavičce.

V té době bylo možné se uchýlit pod křídla masové socialistické organizace zvané SSM, která v případě, že jí vedl pokrokový člověk, dokázala dát k dispozici místnost a kapelu vybavit i základní slušnou aparaturou. To bohužel nebyl případ základní organizace SSM při gymnasiu v Botičské, takže členové kapely po několika planých slibech předsedy SSM, museli zkušebnu najít sami a vybavení aparaturou i nástroji provádět ve vlastní režii. Při této smůle ale bylo nespornou výhodou, že zůstali nezávislí a mohli se zabývat pouze muzikou, která se jim líbila.

Problém se získáním zkušebny byl zpočátku neřešitelný, ale díky velké benevolenci Bédových rodičů a také zřejmě proto, že Béda byl ukázněným a spolehlivým teenagerem i v očích svých rodičů, měl tento problém šťastný konec.

Pravdou ovšem je, že v té době byly jak nástroje, tak pro moderní hudbu nezbytná elektronika velmi drahá a pro studenty v podstatě nedostupná. Kapela to řešila jak neortodoxním využíváním zesilovačů v magnetofonech, doma udělaných zesilovačů /čímž také získávali mimoškolní vzdělání ve slaboproudé elektronice/, dále různých domácích repro soustav a vrcholem bylo zakoupení vyřazené prehistorické repro-soustavy z kina METRO, kde potřebný trvalý magnet u reproduktorů byl ještě ve fázi elektromagnetu a jeho zprovoznění znamenalo do sítě zapnout obrovský budič, což 3 fázová stavební přípojka Mosingerovic rodiny naštěstí utáhla. Společné muzicírování se stalo velkým koníčkem a zábavou a tak se k procvičování začali scházet v nové zkušebně u Bédy ve sklepě, v rozestaveném rodinném domku na Lhotce. V okolí ještě mnoho lidí nebydlelo a tak se mohla kapela ve svých kreacích vyřádit. Hráli převážně vlastní skladby, většinou zkomponované Bédou, ale také pár hitů různých kapel, včetně Beatles. Pokud chtěl někdo kapelu při zkoušce navštívit, dostal informaci " pojedeš autobusem 1 stanici za Krč Tempo a po vystoupení se vydáš po sluchu ".Totiž až ke stanici byla slyšet basová kytara.

Skupina takto hrála asi rok po maturitě. Po roce nultého ročníku se pak Béda dostal na Lékařskou fakultu UK a pro záplavu studia již na hraní neměl čas a kapela se rozpadla, což je mu dodnes vyčítáno. Je však jen fér připomenout pár dalších okolností, které s tím souvisely. Dům na Lhotce byl již téměř dostavěn a tak v podstatě zaniklo místo na zkoušky. Vybavení skupiny se nijak nezlepšilo, kvalitní aparatura a kvalitní nástroje pro styl muziky, kterou produkovala, byl nutný, ne však postačující předpoklad. Všichni hráči studovali a byli bez peněz. Např. skupina používala starou dřevěnou bednu místo velkého bubnu u bicích a činel zděděný po hasičské kapale. Jistou roli také jistě hrála přirozená změna zájmů, kdy hudebníci dělili své zájmy mezi muziku a ženský element..

Jakýmsi vyvrcholením této naší hudební éry bylo nahrávání na chalupě u Honzy Prokopa v Bílém Kostelci v září 1977, kde kapela relaxovala před nástupem do dalšího semestru VŠ. Tehdy se kapela rozhodla vytvořit u Honzy na chalupě hudební zkušebnu a dokonce něco nahrát. Pro tuto akci získala k zapůjčení kompletní bicí soupravu spolužáka Martina Klečka, Ivana Kolovrata, spolužák a dlouholetý fanoušek skupiny Otto Švach zapůjčil velmi kvalitní vícestopý cívkový magnetofon k nahrávání. Obsluhy magnetofonu se ujal Martin Vach a jakožto student fakulty elektro ČVUT se stal cenným nahrávacím pracovníkem.

Na pár sezení a nahrávání také přijel spolužák Martina Klečka a Tomáše Čulíka ze stavební fakulty Ivan Kolovrat, který v té době údajně poloprofesionálně hrál na bicí. Spíše platí, že měl kompletní bicí soupravu a doma do ní bušil. Stále se snažil o rytmické přechody, při kterých ovšem leckdy vypadával z rytmu. Ke skladbě Krásná neznámá nahrál bicí Honza Prokop a rytmus držel bez přechodů lépe než Ivan. Při nahrávání bylo využito též historické harmonium, které se nacházelo v chalupě.

Některé z těchto nahrávek byly pak po drobném zvukovém přečištění spojeny do prvního "alba" skupiny.

V té době bylo také pořízeno několik instrumentálních nahrávek, které vznikly nahráváním kytar přímo do vstupu na magnetofonu ! Do dnešní doby některé z nich nebyly nikde publikovány a dochovaly se pouze na magnetofonových páscích.

Tím byla uzavřena 1. etapa existence kapely The Rubbers.

Mezidobí a počátek 2. etapy

změna názvu na The Bohemian Rubbers

1977 - 2005

Během studia se členové The Rubbers setkávali na různých mejdanech a vídali se na pravidelných pátečních návštěvách gymnaziální hospody U Trajců, které se konaly každý týden a byly hojně frekventované.

Béda - dostudoval medicínu a šel pracovat do výzkumu, kde záhy zjistil, že v československém výzkumu chybí zásadní věc a to jsou peníze a tudíž se většina věcí dělá na koleně. Řešil to tím, že odpovídal na vypsaná postdoktorátní místa, až se to podařilo v NIH /National Institute of Health/v Bethesdě v Marylandu. Pak působil na několika universitách v Ohiu, Floridě, New Yorku a Philadelphie, kde pracoval jako výzkumný pracovník převážně v oboru genetiky.

Tomáš - dokončil v roce 1980 stavební fakultu ČVUT a po 2 letech vojenské služby u stavebního praporu na elektrárně v Dukovanech se věnoval projektování letišť, což provozuje dodnes i po překročení důchodového věku v soukromé firmě, kde je podílníkem.

Martin - dokončil studium Potravinářské fakulty VŠCHT, odbyl si vojenskou službu a na 25 let se usadil v oboru mrazírentsví, kde pracoval v oblasti výroby na manažerských pozicích, zejména v Praze a Mochově. Oženil se s Ivanou roz. Skálovou a v r.86 přibyla do rodiny dcera Jana a v r.89 syn Jan.V roce 2005 byl nucen vzhledem k špatné situaci v mrazírenství a celkově nepříznivých možnostech zaměstnání rekvalifikovat . Dostudoval si pedagogické minimum/ 4 semestrální studium/ a získal diplom učitele střední školy. Pak až do důchodu /únor 2020/ pracoval jako zástupce ředitele základní školy a vyučoval převážně chemii, fyziku, hudební výchovu.

Během Bédova pobytu v USA se zpočátku kontakty omezily na pár chvil, když v ČR trávil dovolenou, většinou se uspořádala nějaká akce se spolužáky z gymnázia.

Po rozšíření internetu se pravidelné kontakty obnovily a začala poměrně bohatá e-mailová korespondence, jejíž hlavním tématem byla muzika.

Základní zlom nastal okolo roku 2001, kdy si Béda splnil svůj velký sen a zakoupil klávesy Yamaha Motif 7. Fascinován možnostmi nástroje začal skládat vlastní instrumentální skladby. Časem vznikl nápad s Martinem na nahrání společné písně Bédova kamaráda Čendy Cejtím se sám. Píseň imponovala svojí melodikou a hlavně vícehlasými vokály. Béda nahrál podklad na Yamaze, Martin dohrál kytary a zpěv.

Postupem času začal Béda připravovat midi podklady na hity kapel, které měli členové kapely v oblibě.

Jakmile bylo několik podkladů hotovo, začaly se od roku 2005 Bédovy prázdninové návštěvy vylepšovat společným hraním.

Tomáš se zprvu zdráhal zapojit, ale poté, co si u Martina v Řevnicích, kde se v této době hudební setkání odehrávala, zahrál na jeho vybavení - kopii kytary Gibson Les Paul (Epiphone ) a kombo Marshall - se v něm probudil 29 let starý elektrický kytarista a pořídíl si elektrickou kytaru Stagg a kombo Vox a začal pilovat riffy a sóla.

Nejdříve hrála kapela u Martina v Řevnicích v obývacím pokoji, což nebylo ideální pro provozování hard rocku kvůli hluku.

Posléze dal k dispozici Tom rodinný domek v Kladně, který zdědil po rodičích a využíval jej k víkendovým rekreacím /sekání trávy, udržování nemovitosti/. V Kladně byly ideální podmínky pro hraní, pouze v zimním období bylo třeba s předstihem zažehnout plynová kamna. V té době se stalo tradicí sejít se v období vánočních prázdnin s vybranou partou spolužáků z gymnázia a domácím koncertem spojeným s dýchánkem si zpestřit vánoční svátky.

První impuls k vytvoření nějakého nosiče přišel od Bédy. Zremastroval nahrávky z chalupy ze září 1977 , Martin udělal obal a první album bylo na světě.

V té době už Béda vytvářel velice kvalitní podklady, kde basa a bicí v podkladu byly leckdy přesně podle originální předlohy. Velkou výhodou těchto podkladů bylo, že " basista s bubebíkem" hráli bez chyb a nebyli nároční na stravu, nápoje, aparaturu atp. Proto seskupení a nástrojové obsazení /klávesy a dvě kytary/ zůstalo dodnes, u mikrofonu se střídá Béda s Martinem, někdy zpívají oba.

Okolo r. 2004-5 měla kapela již své první webovky na MySpace.com. Při jejich zřizování Béda zjistil, že už existuje kapela The Rubbers, která sice vznikla později, nicméně si název zaregistrovala, takže po dohodě začala kapela užívat od roku 2004 název The Bohemian Rubbers. Z MySpace se o kapele dozvědeli až v Australii. Zvlášť zaujalo provedení skladby When Evening Comes od Kena Hesleyho

a od té doby vedou The Bohemian Rubbers na stránkách Numberonemusic.com jako Americkou kapelu a periodicky nás kontaktují o vložení našich skladeb na jejich portál. My Space bohužel po pár letech koupila jiná firma, která při přesunu většinu obsahu ztratila a naše stránky již nefungují.

V r. 2004 se Béda seznámil se zpěvačkou Brandy, pro kterou také vytvářel podklady, a s jejím zpěvem nahrál asi dvě desítky songů a několik videí.

Některé další možná pro zajímavost časem přidáme do sekce Různé.

Brandy se také podílela na našich dvou nahrávkách - Poprava blond holky a Thank You - k poslechu na nasich dvou CD . Vpodstatě nazpívala podle podkladu svůj part a Beda to pak smíchal dohromady s našimi nástroji a zpěvem.

2. etapa

1977 - 2005

Od roku 2005 jezdil Beda do ČR dost pravidelně a kapela se tak mohla občas sejít. Tomáš zdědil dům na Kladně, kde nebydlel a který jen příležitostně pronajímal, takže to bylo ideální místo na zkoušení. Takto kapela zkoušela skoro 10 let, do r. 2016, kdy dům prodal.

V té době také začala intenzivnějsí komunikace přes internet a bylo možné pravidelně posílat i větší hudební materiály a nahrávky přes oceán.

Takto začalo pomalu vznikat druhé, již mnohem profesionálnější album, respektive CD. Výběr byl ze skladeb, které byly kdysi hity a někdy i ikonickými skladbami našeho dospívaní. Takže tam jsou skladby od Deep Purple, Uriah Heep a Led Zeppelin a také od Matadors a Petra Nováka. Nazvali jsme proto album příznačně Old Times - Staré časy. Díky modernějšímu počítačovému softwaru, který si Béda pořídil a který mohl do jisté míry nahradit hudební studio, bylo možné smíchat nahrávky jednotlivých nástrojů a zpěvu, i když byly poslány elektronickou cestou tisíce km daleko. V r. 2008 tak vzniklo celkem poslouchatelné album, které je jednak na našich stánkách ke stažení a jednak je tam možné vyposlechnout jednotlivé skladby. Grafické úpravy se se ctí zhostil Martin a Tom vytvoril potištěné CD nosiče, které jsme pak rozdali svým známým a kamarádům ze školy. Po letech jsme zjistili, že se naše CD prodává na nějaké hudební burze.

Některé skladby se asi povedly, jednak již zmíněný hit Kena Hensleyho When Evening Comes, který zabodoval v Austrálii, ale také další hit od stejného autora z dob Uriah Heep, skladba From Time to Time. Tu si oblíbila Tomova kolegyně z práce a udajně si ji opakovaně pouštěla.

Ještě na Kladně kapela pořádala menší společenské akce, zvláště kolem vánoc, kdy byli zváni k poslechu a pokecu spolužáci a přátelé kapely. V r. 2008 tam byla také jednou na návštěvě zpěvačka Brandy, do které se Tom okamžitě zamiloval.

Na zkouškách v Kladně se občas objevili různí kamarádi a známí a produkce kapely se jim vesměs líbila. Pro své spolužáky z gymnasia Botičská pak, při příležitosti výročních setkání, kapela uspořádala několik delších vystoupení. První se konalo v září 2006 na chalupě Honzy Prokopa v Bílém Kostelci a je s ním spojeno mnoho úsměvných příhod. Kapela hrála převážně repertoár z druhého CD doplněný o některé osvědčené kousky vhodné k tanci jako Up Around the Bend od Clearence Clearwater Revival. Vystoupení bylo po celodenním hodování s pečeným seletem a bylo spojeno s bujarým večírkem, včetně tance. Večírek úspěšně pokračoval i po vystoupení. Tom měl v té době malé štěně jezevčíka, které mu na dobu koncertu hlídala jeho máma, ale štěně bylo na Toma silně fixováno. Tom celý den abstinoval, protože počítal, že se bude muset vrátit domů. Když po koncertě volal, jak to štěně snáší, dostal informaci, že je v pohodě, spí a že to už do druhého dne vydrží. Tím, že Tomovi odpadla povinnost spojená s nucenou abstinencí, o to víc se obul do pití a snažil se dohnat to, co za celý den v pití promeškal, což se mu ve velice krátké době podařilo a skončilo to tak, že usnul spravedlivým spánkem opilce. Ve 2 ráno se v něm hnulo svědomí, nepozorovaně sedl do auta a spěchal domů. Když spolužáci zjistili, že Tom v chatě chybí, vydali se ho bezúspěšně hledat. Posléze zjistili, že chybí i Tomovo auto.. Teprve druhý den se dozvědeli, že v nedaleké osadě Skalka, kam Tom dojel bez nehody a kde si dal dalšího šlofíka, ho zadržela hlídka Policie a odebrala mu řidičský průkaz.

V roce 2007 se vystoupení opakovalo na témže místě. Kapela měla již mohutnější zvukové vybavení. Průběh byl podobný jako v roce 2006 s tím rozdílem, že podobná extempore, jako v roce 2006, se nekonala.

Kapela pokračovala ve stejném duchu dalších 5 let a i přes různé překážky rozšiřovala svůj repertoir. Po čase jsme zjistili, že jsme nashromáždili dost skladeb od oblíbené kapely Led Zeppelin aby z toho mohlo být celé jedno tématické CD. A začali jsme, podobně jako v r. 2008, nahrávat jednotlivé nástroje a nakonec vše na počítači zmixovat. Skladby od LZ jsou dost obtížné, takže to byla pro kapelu dost veliká výzva. Největším problémem ale byl těžko napodobitelný a velmi vysoko položený zpěv Roberta Planta. Kriticky proto nutno přiznat, že leckde Bédův zpěv dost zaostává za originálem, i když někde byla tónina snížena, aby skladba byla vůbec uzpívatelná. Nicméně Bédou zazpívané skladby jsou díky jeho úsilí plně v duchu předkládané muziky a svým způsobem originální .Béda se sice také párkrát přiznal, že zpěv ho vůbec nebaví a ani v něm není dobrý, ale je to jeho úhel pohledu, interpretace vlastních skladeb kupř.Dokonalá, Letní čas, Parfume atd..jasně ukazuje, že když si ušije obleček na míru, tak mu hezky padne. Vzhledem k anglickým textům ale nebylo jiné volby, podobně jako u předchozího alba. Jako kuriozitu lze uvézt, že kvůli hluku a aby v USA nerušil sousedy, tak Béda zpěv nahrával mimo obydlí, např. v autě na prázném parkovišti, nebo v lese. I přes to jsou snad skladby a celé CD, které jsme nazvali A Tribute To Led Zeppelin, poslouchatelné. Grafiky a technického provedení se jako dříve zhostili Martin a Tom.

Třetí etapa

2016 -2019

Od léta 2016, kdy Tom prodal dům na Kladně, se kapela začala scházet opět na Lhotce, kde kdysi začínala. Béda připravil ve sklepě dvě místnosti a zařídil jednu jako zkušebnu a druhou jako místnost společenskou. Ta zkušebna byla přesně v místech, kde jsme hrávali ještě na hliněné podlaze. Výhodou tohoto uspořádání také bylo, že se mohl Béda více věnovat mamince, která začala potřebovat více péče a nemohla zůstat dlouho sama. Bohužel vždy byly problémy aby Bédu na čas zastoupil jeho sobecký bratr.

Kapela neustále rozšiřovala svůj repertoir a kytaristé průběžně omlazovali a vylepšovali své nástroje a kytarové efekty, např. multiefekt Boss. Béda také pořídil tzv. rack ke klávesám, který umožnil hrát zvukové nástroje jako kávesy Korg a také tzv. harmonizer, který teoreticky umí přidávat další harmonické hlasy. Ale tato funkce byla zvukově dost nepřirozená a tak ji kapela nevyužívala. Přístroj ale také uměl změnit hlas o oktávu /efekt Arnold/, čehož bylo využito ve skladbě Dřímající démon.

Současně si začala kapela psát vlastní texty k cover-songům. Vlastně s tím začal Martin již v r. 1973, kdy napsal text na Indolenci. I nyní to byl hlavně on, kdo začal tvořit vtipné nové texty. Postupně se připojili i ostatní členové kapely. Zároveň české texty umožnily Martinovi zpívat mnohem větší počet songů, což bylo velkým přínosem.

V tradici malých akcí pro známé kapela pokračovala i na Lhotce a s vylepšenou technikou a zvukem a s relativně dost obsáhlým repertoirem pak kapela uspořádala několik veřejných vystoupení.

První z nich bylo vystoupení na přání Martinovy dcery Jany, která si na oslavu svých 30 tých narozenin pronajala sál v řevnickém Lidovém domě a pozvala cca 50 svých přátel. Kapela měla s vystupováním minimální zkušenosti a zde se ještě objevila v roli, kde nebyla hlavní atrakcí. Hlavním středem zájmu byla oslavenkyně a dále spousta dalších aktivit, takže kapela během dvou hodin odehrála připravený program a do sálu z přiléhlé restaurace různě vbíhali a poslouchali, případně tančili hosté, podle toho do jaké míry je zaujala předkládaná hudba. Pro kapelu byla tato zkušenost cenná zejména v sestavení playlistu pro další případná vystoupení. Jasně se prokázalo, že publikem, které by na koncerty kapely chodilo, jsou preferovány jednoduché, přímočaré, k tanci se hodící skladby. Zde se kapela poprvé in natura dostala do rozporu mezi preferovanou hudbou členů kapely a hudbou preferovanou publikem. Samozřejmě jsme to předpokládali a bylo nám jasné, že pokud by se staly koncerty pravidelnou záležitostí, museli bychom standardní nazkoušený sortiment hratelný na koncertech doplnit ještě o další songy typu klasických rock ´n ´rollů, nacvičit určité medley atp. pozn fotky 1 a 2

Další koncert uspořádala kapela v květnu 2017, několik měsíců před tím pilně cvičila a snažila se každý týden při zkoušce přehrát celý plánovaný playlist, což bylo cca 30 skladeb. Koncert navštívilo asi 30 kamarádů a dle prohlášení některých z nich to bylo příjemně strávené pozdní odpoledne.

Zvuk pronajatého sálu, který dříve sloužil také jako tělocvična nebyl po hudbu nejvhodnější. Špatná akustika společně s nedokonalou aparaturou se podepsala na celkovém zvuku a zpětná vazba, potažmo hrozba pískání mikrofonů omezila celkovou hlasitost, která byla na rockový koncert poměrně komorní.

Prozatím poslední koncert byl uspořádán opět v Řevnicích dne 9.6.2018, proběhl opět v přátelské atmosféře ovšem s minimem publika, ale Ti skalní, co se dostavili se, dle jejich slov, dobře bavili a hezky si zatancovali.

Kapela stále snažila zvuk zdokonalovat a nahrávka z posledního vystoupení z 2018 ukazuje, že celkový zvuk byl již velmi dobrý, podobný zvuku při zkouškách. Viz. krátká ukázka ze záznamu. Pochopitelně s 1000W aparaturou by asi byl hudební zážitek silnější.

V r. 2018 se také začala projevovat jakási unavenost členů, daná částečně rodinnými situacemi a asi také věkem a občasnými zdravotními potížemi. Zkoušky byly nepravidelné a nebyla ani žádná motivace a energie k nahrávání dalšího CD. To je škoda, protože songů s vlastním textem již bylo téměř 40 a také vlastních písní měla kapela už asi 10. Ty jsou všechny na stránce Vlastní texty a živé nahrávky. Možná se ještě někdy podaří něco z toho nahrát profesionálněji. Většina Bédových skladeb nesplňovala preference kytaristů na rychlejší rockový formát a tak je kapela nehrála. Jsou však na stránkách uvedeny jako Demo nahrávky, t.j. vše je zahráno jen na klávesách.

Koncem roku pak Tom ohlásil, že s hraním končí. Zbylí dva členové pak zvažovali jak by mohli fungovat dál. Když se to dozvěděl Bédův kamarád z vojny tak navrhl, že by mohl přivést svého souseda, mladého kluka, který je prý zapáleným kytaristou. Skutečně oba několikrát přijeli na Lhotku a kytarista Honza Dittrich dostál své reputaci. Béda s Martinem se snažili narychlo změnit repertoir aby Honza mohl hrát songy které uměl, včetně pár věcí od Jimmiho Hendrixe nebo od Hot Red Chilli Peppers. Honza zase čile improvizoval v klasických rockových skladbách, které znal z poslechu, např. Cocain od E. Claptona, nebo Babe a Stairway od Led Zeppelin. Pár nahrávek z těchto jam-sessions najdete na stránce Různé.

Ale těchto setkání bylo poskrovnu, částečně také proto, že Honza hrál ještě ve dvou kapelách. A v létě 2019 odjel do Švédska za výdělkem.

Od té doby se kapela již nesešla a kvůli coronavirové nákaze se nesešla ani v roce 2020. Nebylo a není proto jasné, zda bude ještě někdy kapela hrát a v jakém složení. To bylo vlastně motivací k vytvoření těchto webových stránek, které zachycují období několika desetiletí a na kterých je také uvedena většina nahrávek, která za tu dobu vznikla.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

..

.